Počátky organizované péče o mládež

Počátky organizované péče o delikventní mládež sahají na konec 18. století. V této době stoupal zájem o děti a mladistvé, psala se odborná literatura o správné výchově a po celém světě byly zakládány ústavy pečující o opuštěnou, zanedbanou, mravně ohroženou či zločineckou mládež.

V r. 1836 začal v Praze hrabě Leo Thun z Hohensteinu se skupinou dobrovolníků pečovat o mladistvé chlapce i starší osoby vracející se z výkonu trestu zpět do občanského života. Výsledkem jejich konání bylo v roce 1838 založení spolku Jednota pro blaho propuštěných káranců. Chovanci dostali možnost vyučit se řemeslu, popř. ti již vyučení byli umístěni jako tovaryši u řádných mistrů.

Zvláštní ochrany se mládeži dostalo teprve roku 1811 úpravou v občanském zákoně.

Roku 1885 bylo prostřednictvím rakouského občanského zákoníku nařízeno zemím zakládat polepšovny. Umístění v polepšovně mohlo být výsledkem buď trestního řízení proti mladistvému nebo žádostí rodičů. O přijetí do ústavu však nakonec rozhodla příslušná komise zemského úřadu nebo ředitelství příslušného spolku.

Historie vychovatelny „U Dobrého pastýře“

V roce 1842 byla Jednotou založena první instituce pro narušenou mládež u nás – Vychovatelna u Dobrého pastýře, která sídlila v ulici U řetězové lávky na Menším městě Pražském. O rok později byla přemístěna do domu na rohu ulic Kateřinské a Ječné. Poslední stěhování proběhlo v roce 1904 do dnešního sídla Diagnostického ústavu v Lublaňské ulici na Praze 2.

Základní snahou vychovatelny bylo nahradit klientům rodinnou výchovu a prakticky je připravit pro budoucí život. K dennímu řádu vychovatelny patřil tělocvik, zpěv, četba, společné procházky a večerní motlitba. Byla taktéž zajištěna pravidelná výuka v ústavní soukromé obecné škole.

První světovou válkou byla zasažena celá zem, taktéž Vychovatelna u Dobrého pastýře. Rapidně se zhoršila hospodářská situace ústavu, došlo k omezení výdajů na základní životní potřeby. Ke konci války bylo v péči ústavu 12 chovanců.

Ve 30. letech se stala vychovatelna jediným ústavem pro okamžité umístění chlapců starších 14 let, jelikož byl nedostatek institucí pro ústavní a ochranou výchovu. Byla přechodným zařízením pro mladistvé bez přístřeší, zadržených pro potulku a žebrotu, jenž zde čekali na převoz do výchovného ústavu.

DÚM Lublaňská

S účinností od 1. ledna 1992 byl podle § 6 odst. 1 písm. b) zákona České národní rady č. 564/1990 Sb., zřízen MŠMT ČR Diagnostický ústav pro mládež se sídlem v Lublaňské ulici 33.

Podle zákona plní diagnostické, výchovně vzdělávací a preventivní úkoly. Jeho činnost je vymezena zákonem ČNR č. 76/1978 Sb., o školských zařízeních, zákonem č. 390/1991 Sb., o předškolních a školských zařízeních a vnitřním řádem, který vydává ředitel po schválení zřizovatelem (MŠMT ČR). Byl zřízen jako rozpočtová organizace, která se s účinností od 1. ledna 1994 mění na organizaci příspěvkovou. Statutárním orgánem je ředitel jmenovaný MŠMT ČR, který ji řídí, plní úkoly vedoucího organizace a je oprávněn jednat ve věcech jménem diagnostického ústavu pro mládež.

Od října 1997 do listopadu 1998 proběhla rozsáhlá rekonstrukce objektu. DÚM byl po tuto dobu umístěn dočasně do Apolinářské ulice.

Ocenění pro DÚM

V roce 2009 byla kolektivu pracovníků diagnostického ústavu udělena medaile od Ministerstva školství a tělovýchovy za dlouholetou vynikající výchovnou práci s ohroženou mládeží.